GENESIS

Autor: Dan autor

Prostor
A když mě přijal
Něco mě přinutilo dýchat
Neviditelné pěstičky
Mi vymáčkly
oči z důlků
Zevnitř
Bolestí jsem křičel
Okolo se únavou
Chvěly
Zpocené hroudy masa
A jejich výčnělky
Mi z kůže stíraly
Lepkavou a páchnoucí břečku
Koutkem oka
jsem zpozoroval
Starostlivost
O otvor
Z něhož mě vyrvali
Později jsem
V bílém chrámu
Obdržel
Plátěnou rakev
Do níž
Jsem nestydatě močil a kálel
Strachy
Společně
S ostatními
Řvoucími umrlci
Odnesli mě
K nějakému tvorovi
Jenž na mě lepil
Svou slanou
mokrou
Tvář
Setřel mi číslo ze zadku
A cpal mi sama sebe do úst
Až jsem se zalykal
a říhnul
Od bílého přívalu
A pak přišel jiný
A donesl několik rostlin
Zdvihl mě do výšky
(cosi z něj ostře čpělo)
A povídá
Tak tě vítám do života
Prcku.

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Zhlédnuto 16x

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..